Zarputilý bojovník, nekompromisní v názorech a krutý v činech se stal symbolem českých dějin. Jeho příběh dokonce uchvátil i filmaře, kteří pod taktovkou režiséra Petra Jákla natočili stejnojmenný celovečerní film, který právě nyní běží v českých a zahraničních kinech.
Slavný jednooký vojevůdce se však nezapsal jen do dějin české historie, ale také jej najdeme v několika českých přirovnáních:
Držíš to jak Žižka telefon
Dokážete si představit, jak by Jan Žižka držel v ruce dnešní mobilní telefon s dotykovým displejem? Podobně jako uzdu koně nebo jako palcát v boji? Fantazii se rozhodně meze nekladou neboť tohle přirovnání je velmi rozšířené mezi lidmi. Používá se v situacích, kdy vidíme někoho jak nešikovně drží určitou věc a hrozí, že mu brzy spadne na zem.
Je tak stará, že pamatuje, když měl Žižka ještě obě oči
Přirovnat stáří člověka se dá různými způsoby. Ale použít přirovnání k Janu Žižkovi a ještě k době, kdy měl obě oči zdravé, to se musíme přenést do období před rokem 1416. Dodnes totiž není úplně jasné v jakém roce Jan Žižka narozený kolem roku 1360 přišel ke svému zranění. Podle legend k tomu mělo dojít v jeho dětství kolem desátého roku života. Historikové se však dodnes také přou, zda Žižka přišel o levé nebo pravé oko. Ve filmovém zpracování Jana Žižky však můžeme vidět, že hlavní představitel Ben Foster má zakryté levé oko. To však podle režiséra Petra Jákla mělo jasný důvod – americkému herci se prý lépe hrálo s funkčním pravým okem.
To nové koření bylo nové, když byl ještě Žižka svobodníkem
Vzpomenete si, kdo pronesl tuhle slavnou hlášku? Napovím, že poprvé zazněla v restauraci Modrá stodola v Horoměřicích, kde se před lety natáčel díl oblíbeného televizního pořadu Ano šéfe. Už jistě tušíte? Pochopitelně to není nikdo jiný, než šéfkuchař Zdeněk Pohlreich.
A jaká historie se váže k novému koření? Objevil jej slavný mořeplavec a kolonizátor Kryštof Kolumbus při jeho první výpravě do Ameriky a to na souostroví Bahamy. Tyto červenohnědé bobule tropického stromu pimentovníku mají příjemně kořeněnou a jemně palčivou chuť. Spojují v sobě chuť a vůni hřebíčku, skořice, pepře a muškátového oříšku. Koření se používá především do polévek, omáček, marinád nebo k nakládání okurek. Rovněž se hodí i k dochucení masa nebo ryb, stejně tak se v mleté podobě přidává do sladkého pečiva, kompotů nebo pudinků.
Pokládáte si otázku, jestli si mohl Jan Žižka někdy pochutnat na jídle dochuceném novým kořením? Ve skutečnosti časový sled všech událostí do sebe nezapadá a Zdeněk Pohlreich v tomhle přirovnání tak úplně nemá pravdu:
Husitský vojevůdce se totiž narodil kolem roku 1360 v Trocnově a zemřel při tažení na Moravu u Přibyslavi roku 1424. Teprve až o 27 let později se v italském Janově narodí Domenicu a Zuzaně syn Kryštof Kolumbus, později slavný mořeplavec a již zmíněný objevitel nového koření. Podle dochovaných záznamů přivezl bobulky koření do Evropy v 16 století, ty se však i vlivem nepříliš dokonalých obchodních tras rozšířily do střední Evropy až během 17. století.
Koukáš do toho jako Žižka do monitoru
Podobně jako s mobilem si lze těžko představit slavného husitského vojevůdce jak kouká do monitoru. Jak vůbec vzniklo toto přirovnání dodnes není úplně jasné. Můžeme se jen domnívat, že přirovnání se objevilo v situaci, kdy jistý člověk po operaci oka usedl k monitoru počítače. Nejen že v tu chvíli s přelepeným okem připomínal samotného Žižku, ale měl i problémy zaostřit na monitor jediné funkční oko.
Tohle je stejně absurdní jako Žižka s lehkým kulometem
Kdo by neznal oblíbenou scénu z filmu Černí baroni v podání majora Terazkyho: „Dobře stě to namalovali, súdruh voják. Ale povedztě mi, prečo má súdruh Žižka v ruke hen takú honú vyrezávanú haluzku? Veď to něbol volajakýsi kapelmajster lebo farár. Dajtě mu ruky aspoň lahký gulomet!“. Jak absurdní že? Ještě když každý blbec ví, že v patnáctém století žádné samopaly neexistovaly. A právě pro vyjádření různých absurdních rozhodnutí a nařízení nejen v armádě se toto přirovnání používá.
