Když nohy neslouží a tělo překáží aneb jak přirovnat motání se

V takových momentech v našich konverzacích automaticky naskakují stará dobrá přirovnání. Pomáhají nám s lehkou nadsázkou a vtipem vyjádřit frustraci z překážejícího jedince, stejně jako popsat momenty, kdy někomu podklesávají kolena a nohy si jdou vlastní cestou.

Když je prostoru málo a lidí moc

Představte si situaci v kuchyni při přípravě nedělního oběda. Všude jsou hrnce, pánve a čas neúprosně běží. Právě v tuhle chvíli se do úzkého prostoru začnou trousit ostatní členové domácnosti, aby jen tak „nahlédli pod pokličku“.

Čtěte také: Jak přirovnat řidiče, co se před vámi courá, jako když veze babču na nákup?

Člověk u sporáku pak jen zoufale konstatuje, že se mu tam pletou pod nohama jako zmatená zvířata v ohradě. Místo pomoci jen zabírají drahocenný prostor a zvyšují hladinu stresu. Kdyby si dotyční alespoň na chvíli sedli, možná by výsledek v kuchyni nebyl doprovázen takovou dávkou nervozity.

Tanec s neviditelným protivníkem

Úplně jinou kapitolou jsou pak situace spojené s bujarým veselím, oslavami nebo prostě jen extrémní únavou, kdy tělo přestane stoprocentně poslouchat. Sledovat někoho, kdo se vrací z oslavy a statečně bojuje s každým metrem chodníku, je pro pozorovatele často zdrojem lidové tvořivosti. Jeden kličkuje, jako by hledal cestu v labyrintu, druhý se zaplétá do vlastních nohou takovým způsobem, až to připomíná marný souboj s větrným mlýnem.

Jazyková tvořivost jako lék na zmatek

Je fascinující, jak si dokážeme hrát se slovy. To, co u jednoho vypadá jako chaotický pohyb na úřadě, může u druhého vyvolat představu zmateného pohybu hmyzu kolem světla. Zkrátka a dobře, ať už se budeme zítra vyhýbat kolegům v úzké kancelářské chodbě, nebo budeme s úsměvem sledovat vrávoravé kroky na namrzlém chodníku, vždycky najdeme ta správná slova, jak daný moment trefně popsat.