Každý průměrný Čech podle statistik vypije ročně v průměru 284 půllitrů piva, což vychází na pět a půl piva týdně. Dávno tak neplatí přirovnání: “Pije jako Dán”, které bychom mohli klidně upravit na: “Pije jako Čech” a to zcela zaslouženě. Ve spotřebě piva na osobu jsme s přehledem na prvním místě a například Dánsko je za námi až na nějaké 34. pozici.
Nejen že pivo rádi pijeme, ale také si neodpustíme kritické poznámky na jeho kvalitu, chuť nebo zhodnotíme, zda je správně vychlazené a to nejčastěji za pomocí různých přirovnání A která to jsou?
Jdeme jen na jedno …
Dejme tomu, že se vrátíte z hospody domů a vaše drahá polovička na vás okamžitě vybalí: “Kdes byl tak dlouho, říkal jsi, že jdeš jen na jedno?”. Jak jí to vysvětlit? Jednoduše, připomeňte jí, že: “mužský skok na jedno pivo trvá zhruba tak stejně dlouho, jako jedna ženská minuta v koupelně”.
Když je teplé jako chcanky
Takové pivo málo komu chutná, stačí že hospodskému se porouchá chladicí zařízení nebo podobnou hlášku utrousíte, když necháte otevřeného lahváče na sluníčku. To je pak hned zaděláno na problém – stačí že flašku necháte celý den na přímém slunku, pivo se uvnitř zkazí a i když jej znovu vychladíte v lednici, bude sice studené jak rok stará mrtvola, ale stejně tak bude i chutnat. Zkrátka to správně vychlazené pivo je vždy ideálně studené jak psí čumák.
Pivo jako křen a další chuťová přirovnání …
Chodíte rádi do místní hospůdky, kde si pivo sami vaří? Určitě nezapomeňte hospodského pochválit přirovnáním, že pivo je dneska jako křen nebo že se mu povedlo a chutná jako by ho čepoval rovnou z pivovaru. Někdy vám může udělat radost i lahvové nebo pivo z plechu, které může výjimečně chutnat jako z výčepu.
Čas od času však natrefíte na hospodu, kde si s kvalitou piva moc nelámou hlavou a tak není divu, že tam chutná jak kravské chcanky nebo … jako vývar z ponožek, případně … jako špína z vypraných spoďárů nebo jako když v tom zrovna vykoupali psa. Když se k tomu ještě přidá podivné zabarvení, celkově pak takové pivo vypadá a chutná jako břečka.
Samostatnou kapitolou jsou pak ovocná piva, která mají více v oblibě ženy, než muži. Jak by řekl nejeden zarytý pivař, chutná to jako když si sklenice od piva vypláchnete limonádou a je to ještě sladké jak cecek.
Když chceme přirovnat vůni piva
Každé pivo má jinou vůni, záleží vždy na druhu kvašení, ale obecně by mělo mít takovou chmelovou vůni. Když se však s pivem něco stane ať už při výrobě nebo díky nesprávnému skladování nebo pivo zkrátka projde, pak mívá všelijakou vůni, která se dá přirovnat tomu, že smrdí jako zmoklý pes, … jako starý zatuchlý sklep, … jako rok nemytej hajzl nebo když se úplně zkazí, smrdí doslova jako bolavá noha.
Jen zahnat žízeň a hlavně to nepřepísknout …
Přes léto stačí chvíli pracovat venku na zahradě a hned máte žízeň jak velitel pouště. A právě sucho v puse, až se vám lepí jazyk na patro, je jedním z důvodů, proč si hned otevřete lahváče nebo se domluvíte s přáteli na večer v oblíbené hospůdce. A když se vás sejde více, tak někdo bude mít žízeň jak dromedár, někdo zase žízeň takovou, že by se už o ni mohl i opřít a jiný to zase trumfne tím, že má už takovou žízeň, že má místo jazyka otvírák. Nebo se inspirujte od Zdeňka Pohlreicha, který měl takovou žízeň, že by mohl lemtat ve dvou hospodách najednou.
Každý má však jinou míru v pití piva, stejně jako Tomáš Babula (Bronislav Poloczek) v seriálu Hospoda, kterému nedělalo problém do sebe vyklopit i 30 piv během jediného dne. Však i hospodský Jarda Dušek (Petr Nárožný), když hleděl jak Tomáš do sebe leje jedno pivo za druhým, si posteskl, že by byl rád, kdyby mu takhle doma odtejkala vana. A tak není divu, že “pouhých” dvanáct piv bylo pro Tomáše Babulu to samé jako když ještěrka přeběhne přes palouček.
Pochopitelně záleží také na množství alkoholu, třeba z osmistupňového piva, které někdy chutná jako když zrovna vypláchli trubky v pivovaru, se hned tak rychle neopijete jako z dvanáctek nebo speciálních jednadvacítek. Co ale když k pivečkům přidáte i něco tvrdšího, že celý večer se pak dá shrnout tak, že probíhal: “od piva k tvrdému přes vína, blil jsem jak amina.” Nojo, když už však někdo vyloženě chlastá jak ruský tank za útoku, není se pak čemu divit, že je druhej den zbouranej jak Drážďany po náletu a celý den akorát blije jako šakal a hlava ho bolí jak střep.
A když už jsme nakousli způsoby vylučování z těla, né nadarmo se také říká, že: “Chčije jak po 11 pivech”, protože piva patří mezi močopudné nápoje. Nicméně zkušení pivaři mají jasno – Ten kdo pije Bráník, sere jako vraník. A ten kdo pije Platan, sere jako satan.
