Zívání, tedy typické otevírání úst doprovázené slzením očí, je běžný reflex, který provází lidstvo od nepaměti. Ačkoliv je často spojováno s únavou a nudou, jeho skutečný účel je stále předmětem vědeckých debat. Existují však dvě teorie, které nabízejí odpověď na otázku, proč vlastně máme potřebu zívat?
Čtěte také: Únava v přirovnáních aneb když jste utahaní jako šňůra od záchodu
První z teorií říká, že zíváním náš mozek reguluje naší vnitřní teplotu. Zde platí, že pokud bychom si na čelo přiložili teplý obklad, vyvolá to u nás častější zívání, než obklad studený.
Zívání je jako mini gymnastika pro obličej, která zlepšuje přívod krve do mozkových buněk.
Podle druhé teorie se říká, že při zívání, kdy dochází ke zkřivení obličeje a krku, se zároveň stimulují krční tepny a tím dochází ke zvýšení srdečního tepu a nárustu pozornosti. Zívání tak má tak zvyšovat naši bdělost.
Nepřehlédněte: Cítíte se vyždímaní jako hadr uklízečky? Inspirujte se i v dalších přirovnáních
Ať už tedy dnes bojujete s únavou nebo do rána zíváte jako o život, mrkněte na přirovnání, kterými svůj dnešní stav můžete krásně vyjádřit.
Přirovnání zívání:
- „Ty furt zíváš, jako bys dva dny nespala.“
- „Zívá, jako když se otevírají vrata do pískovny.“
- „Koukni, no to je huba, vždyť tady zívá jako hroch.“
- „Zívá jak v půlnočním rychlíku.“
- „Celou dobu tam zívala, jako by chtěla někoho sežrat.“
- „Zívá tady jako vrata od garáže.“
- „Dneska teda zíváš, jako kdybys proflámovala celou noc.“
- „To je strašný, ten chlap tu otevírá hubu jako krokodýl.“
- „Holka tu zívala jako ptačí mládě.“
- „Chlape, vždyť ty zíváš jako lev.“
- „Co tu na mě otevíráš hubu jako kapr na suchu?“
